Historie bandu

V poslední době se nás už několik hostů ptalo na to, kdy náš band vzniknul a jak to vlastně bylo - je zajímavé, že i když spolu hrajeme jen několik let, události ani ne tak minulé překryty současnými akcemi se tak snadno zapomínají...

Založení kapely je poměrně snadno identifikovatelné, protože kapela byla de facto založena  20. dubna 2010 odpoledne na vernisáži výstavy fotografií Jarmily Kacarové v Dílně ručního papíru v Litoměřicích, kde jsme se potkali s Ádou Škardou u stolu s jednohubkami a dalším občerstvením. Samotný impulz vyšel z Ády, který se ke mě zeptal, jestli bych si někdy nechtěl společně zahrát. S Ádou jsme se znali už celá léta, protože když jsem hrával doprovodnou kytaru v klasickém swingovém bandu Áda Siegl Band v Ústí, sem tam za mnou přišel kapelník a požádal mě, jestli bych Ádu nenechal zahrát. To jsem dělal rád a s radostí, protože jsem si mohl konečně zatančit s manželkou nebo se přesunout k baru a poslechnout si kapelu "z druhé strany". Když jsme se s Ádou někdy potkávali ve městě, neboť se Áda se přistěhoval do Litoměřic zpátky poté, když ukončil svou kariéru ředitele školy v Křešicích, několikrát se mě na to samé už ptal, já však musím poctivě přiznat, že jsem vždycky kličkoval a odmítal. To proto, že v té době byli naši kluci menší a já se tak více zabýval svými výtvarnými a literárními aktivitami a také leváctvím, které se daly dělat v době, kdy na to byl čas - jenže hrát v kapele, to chce pravidelnost a také odpovědnost vůči ostatním v kapele. Takže než jsem se stačil nadechnout, abych opět taktně odmítl, vložila se do toho moje manželka, která prohlásila, že když jsem si koupil novou jazzovou kytaru a další věci, přeci nebudu pořád jen sedět na posteli a hrát si večer sám pro sebe - to samozřejmě potěšilo, protože když má muzikant na své straně straně manželku, tak je v tom okamžiku půl už hotovo.

Zpočátku jsme se scházeli po odpolednách u nás ve škole a už v létě jsme několikrát vystoupili na pódiu na nádvoří vinárny u Heidera - k těmto vystoupením Áda sezval další muzikanty, abychom vytvořili kompletní kapelu. Tam jsem se poprvé viděl s Gerdem Ulmem, který si s námi chodil zahrát čím dál častěji, až se v zimě stal úplně stálým členem kapely. Nicméně na podzim jsme s Ádou několik vystoupení absolvovali ještě ve volných spojeních s dalšími muzikanty a na swingovém večeru na Kolibě jsme vystupovali jen ve dvou s několika orchestrálkami. Přes zimu 2010/2011 jsme našli útočiště v kavárně Spirála v Malé Dominikánské, kterou tehdy ještě jako student Konzervatoře Jaroslava Ježka provozoval Jirka Ospalík, a v létě už jsme byli natolik sehraní, že jsme začali ve vinárně u Heidera vystupovat pravidelně jen tak pro radost.

Léto 2010 ve Vinárně u Heidera (zleva - Vojta Černý, Ivo Bartošek, Áda Škarda a Gerd Ulm).

V úvodní části Swingové kavárny na Kolibě 2010, kterou Áda organizoval, jsme v úvodu vystoupili jen ve dvou.

Někdy v zimě 2011 ve Spirále už ve třech - Gerdův kontrabas byl skvělý.

Mezitím jsme zjistili, že se nám nechce u někoho doma nebo někde jinde zkoušet a pak čekat na příležitost k vystoupení, ale že budeme raději hrát rovnou na veřejnosti s tím, že když se něco nepovede, tak se nic neděje, protože hrajeme zadarmo, a tak si vlastně nikdo nemůže na nic stěžovat. Tohle se nakonec stalo naší kapelní filozofií a děláme to dodnes pravidelně každé pondělí - aranže při hraní postupně krystalizují, chyby se obrušují, až to prostě sedne; a když to nesedne, tak se časem vyřadí, protože rozehraných skladeb máme tolik, že vždycky bádáme nad tím, co zahrát a co musíme zase tenhle večer vynechat. A protože jsme v té době byli už zváni na některé akce po městě a na vernisáže, museli jsme se také nějak jmenovat - jenže to bylo jednoduché a přirozené, protože jedině po Ádovi, který je přirozenou a obecně známou autoritou i motorem celého seskupení. Nic jiného než "Áda Škarda band" to prostě nemohlo být - já tam přidal navíc slogan "hrajeme pro radost", protože to je pravda, a bylo hotovo.

Na konci léta 2011 Áda oznámil, že se potkal se svou bývalou žačkou z Křešic a že s námi bude chodit zpívat - to byla dobrá zpráva, protože kapela bez zpěvačky je jako pivo bez pěny, a Věrka si s sebou navíc přivedla manžela kytaristu. Tak přišli do bandu pracovití Věra a Radek Jimelovi, kteří se rychle zorientovali v repertoáru, a Radek, který vyšel z folkových a countryových kořenů, se rychle naučil slyšet swing a také ho hrát, takže takovou cestou z nás vlastně vznikla swingová kapela, která se sestavena ze samých kytaristů, možná tak jediná na světě - no, spíše v širokém dalekém okolí. Ne že bychom se dechařům bránili, ale prostě nějak nikoho na pravidelné hraní nemáme, navíc nejsou lidi... V té době s námi začal chodit hrát na různé perkuse i Jindra Čížek, takže polovina kapely (Ádá, Gerd a Jindra) hráli souběžně country u Luďka Veselého ve Veselích lidech.

Nejstarší snímek, kde už s námi hraje Radek, ale ještě na akustickou kytaru; kde je zrovna Věrka, to opravdu nevíme.

V Nučnicích při příležitosti oslavy dětského pěveckého sboru, který Áda dlouhá leta vedl a kde zpívala Věrka. Toto je snad jediná tehdejší fotografie, kde jsou všichni členové kapely, kde už Radek vystupuje s jazzovou kytarou, Jindra Čížek na perkuse za ním.

Radek a Věra Jimelovi - na festivalu Podsedická facka 2014, kde jsme pro zpestření programu hráli swing.

Nejsme kapela, která má svého fotografa, a tak jsme vždy vděčni těm, kteří nás vyfotí nebo nafilmují a snímky nám věnují. To s sebou ale přináší to, že z některých opravdu vydařených akcí nemáme nic než vzpomínku ... ale jak má v repertoáru Gerd, vzpomínky zůstanou.

Vzhledem k tomu, že jedna část kapely jsou tvrdě pracující a druhou částí jsou ti, kteří jsou na zaslouženému odpočinku, dostali jsme se v určitém okamžiku do situace, kdy Věra, Radek i já nemůžeme zvládat najednou všechny hudební produkce, kam jsme zváni, takže u některých akcí jsme rozdvojeni - jádrem vystoupení jsou Áda s Gerdem a s nimi buď Věra a Radek, nebo já a další dlouhodobě spolupracující zpěvačka Jitka Zdvihalová. A samozřejmě k tomu spousta dalších různě přidruženě hostujících muzikantů, kteří si s námi jdou zahrát pro radost z hudby.

Ivo Vodička, prosinec 2015

Muzejní noc na Hradě 2014 s Jitkou Zdvihalovou a Mírou Laudou zaskakujícím za Gerda.

Časy se mění a my jsme museli změnit naši domovskou hospodu, protože "Chaloupka" v Pokraticích byla prodána, ukončen provoz a celý objekt se chystal k rekonstrukci. Poslední hraní se ani nekonalo nahoře, v našich oblíbených prostorách u kulečníků, ale dole ve výčepu, ale to už byla opravdu jen taková "dorážka". Museli jsme si hledat další místo na hraní v podstatě ze dne na den, a tak jsme se uchýlili do restaurace, která je pod "Chaloupkou" na "Družbě". Lepší než nic, ale místní hosté nás nepřijali za své, bylo vidět, že je prostě rušíme v jejich poklidném pondělním rozjímání u televize, a ani prostor, v kterém jsme hráli, nebyl pro naše příznivce úplně nejvhodnější.

Nakonec jsme se domluvili dole ve městě s majitelkou Minipivovaru Labuť, že od začátku října budeme v pondělí hrát právě tam - volba to byla správná, naši posluchači si cestu do města našli, přišli i noví, kteří to nakonec mají dokonce blíže. Překrásné prostředí, pohoda a vynikající pivo, toť veliká deviza, a nakonec jsme si zvykli na úplně jiný akustický prostor, sžili jsme se s ním, takže od 2. října 2015 "labutíme".

V "Labuti" se hraje živá hudba, což se projevuje mimo jiné i tím, že za námi pořád chodí naši kamarádi muzikanti i zpěváci, aby s námi hostovsky vystoupovali - v průběhu let si s námi zahrála a zazpívala spousta "malých i velkých". Ale protože hudba je jen jedna,a protože ten, kdo ji dělá s láskou a publikum zaujme, není ani "malý", ani "velký", stejně jako není malých a velkých rolí na divadle, jsme rádi, že na pódiu nejsme sami a že si to s námi užívají i jiní.

8. listopadu 2018 se s námi plánovaně rozloučil na velkém hraní Swingové kavárny na Kolibě náš dlouholetý basista Gerd Ulm - čas se nedá zastavit, a tak se Gerd rozhodl, že ukončí svou muzikantskou kariéru. Na Swingové kavárně jsme si zahráli oficiálně naposledy, rozloučili se a hlavně poděkovali za všechny ty spolu strávené roky a odehraná vystoupení - nebylo jich právě málo od roku 2010, kdy s námi Gerd začal hrát, nejprve příležitostně, ale od zimy 2011 pravidelně jako pevný stavební kámen v kapele. V prvních letech jsme si nevedli přesnou evidenci našich vystoupení, takže Gerd odehrál odhadem s ÁŠB přes 400 vystoupení, přitom ještě dlouhou dobu souběžně vystupoval u "Veselích lidí" Luďka Veselého. Je však potřeba říci, že Gerd hrál na bicí se spoustou hudebních těles na Litoměřicku už od šedesátých let a že každý praktický muzikant z širokého okolí Gerda z nějakého hraní pamatuje. Jeho mnohaleté zkušenosti se swingem se nám, mladším muzikantům, tedy mně a Radkovi, staly studnicí, z které jsme čerpali.

V době, kdy Gerda trápily neduhy, s námi v průběhu posledních let chodil hrát Míra Lauda, ale především Lubo Fousek, s kterým Áda kdysi hrál už v polepských hudebních uskupeních, a tak Lubo přirozenou cestou střídal Gerda a nakonec se stal naším novým stálým členem.

Ivo, leden 2019